Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kobliha: Děkuju, mi-lado,
taky si říkám - co vlastně řeším. Vlasy už mi dorostly a musela jsem řešit daleko, daleko závažnější starosti.
Přesto mě tohle taky bolí - sice jinak, ale bolí...