Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

sargo: Jak to asi (ne)dopadlo?
Připadalo by mi jako samozřejmost Pavla razantně utnout (zrovna ty přece víš, jaké to je, když ti jiná leze do zelí?), ostatně jak tu jeho povahu popisuješ, dost možná by to ustál a v rodině se srovnal; takhle ho zneužívat vážně není fér. A Petr... asi nejsi v situaci, kdy by sis nemohla dovolit zcela nezávazné dobrodružství. Další děti už asi neplánuješ, prachy z tebe nesosá, přehnaně mnoho času taky nezabírá. Kdyby tě to bavilo, tak by to ani nemusel být tak smutný pohled. Cesta ven je TAK snadná! Až bude motivace, půjde to samo. Vlastně je úplně úžasné, když jsou problémy takovéhoto typu, ne?