Kobliha | Konec září, moje stáří...

Ahoj lidi, jste tu ještě? No jasně že jo.

Budu se muset podívat, co píšete, jak se máte, jestli žijete... Já žiju. Teda asi. Pomalu. A líně.

Co je u vás nového takhle na konci září? Na mě leze stáří. Začala jsem studovat, představte si to. Je to legrace, ale tři písmenka za jménem po mně vyžadují. Proč ne, řekla jsem si a vrhla se do čtení knížek, knih a bichlí. Docela mě to baví. Kupodivu.

Doma dobrý. Zdraví dobrý. Ale nechci to zakřiknout, znáte to.

Bydlím jinde, s Cyrilem. Vy víte, že se nejmenuje Cyril. Ale to je jedno, jak se jmenuje. Pro mě je důležité, že je to s ním pořád fajn. Jasně že má mouchy, taky jich mám plno (a některé jsou pěkně velké masařky), ale pořád nám to klape. Pořád mám plné vázy kytek a pořád mám pocit, že jsem milována. Nejen slovy, ale hlavně skutky. Chodíme po výletech, užíváme si babího léta, vaříme, grilujeme, milujeme se, navrhujeme nové vychytávky do nového domu - a fakt jsem furt zamilovaná. Ve svém věku, chápete to?

Děti už pomalu nejsou děti. Miluju je čím dál víc - jsou to parťáci. Koblížek (můžu mu tak ještě vůbec říkat?) před chvílí připravil večeři, holky nastrkaly nádobí do myčky a teď jsou všichni zalezlí u karet a hrajou s Cyrilem kanastu. A já že mám jít pracovat. Že jinak zítra tu "důležitou stránku plnou psaní" neodevzdám. Mám psát na nějaké téma, které mě moc nezajímá. A tak jsem radši vlezla sem.

Čas od času se tady objevím - to když mi v mailu blikne, že tu někdo něco komentoval. Nebo když si vzpomenu...
Stejně to bylo hezké období, když jsem si sem psala častěji :)

Tak hezký říjen a ozvěte se taky někdy!
Kobliha