Šnečí bábulína

"No a pak jsme babičku přejmenovali na bábulínu a musela od nás nakupovat," líčil mi Koblížek. Seděla jsem u vany na povídací židličce a poslouchala jsem zážitky dnešního dne.
"A jak to vypadalo, nechala si to bábulína líbit?" ptala jsem se.
"No jasně! Nejdřív zavolala z okna, jestli už jako máme otevřeno a pak jako vešla do krámu. No a jako nakupovala."
Živě jsem si svoji rodičku představovala. "A co jste prodávali?"
"No šneky přece!"

Děti strávily dnešní den se šneky. Nachytaly jich na zahradě asi dvacet a postavily jim domeček na pískovišti. Bábulína mě podrobně informovala už během dne do telefonu. "No tak si představ, jak jsou ty děti šikovné (babička je nekritickou obdivovatelkou všeho, co naši rošťáci vymyslí)! Koblížek připravil DOMEČKY a Koblížka je pak rozmístila. Každému dala zelený nebo žlutý lísteček a pak je pozorovala. No šikulkové, ŠI-KUL-KO-VÉ!"

Mám o svých dětech jinou představu. Šikulkové nešikulkové dovedou pekelně zlobit, vztekat se, prát se a prudit. Babička v nich narozdíl ode mne vidí jako geniální empatické tvory (nu což, třeba z toho vyroste).

"A jak to dopadlo?"
"Nejdřív je cvičila Koblížka - namalovala jim křídami cestičky na chodníček a nechala je tam lézt. Pak děti udělaly šnečí trh. Já musela přijít s penězi a kupovat šneky. Na některé byla speciální akce a Koblížek dokonce vymyslel 2+1 zdarma!" Obrátila jsem oči v sloup. "Doufám, že peníze byly taky jenom jako!" "No jasně, ale stejně jsem každému pak strčila dvacetikorunu, ať si šmudlíčkové něco koupí! Ale šneky jsem vykoupila všechny. Dokonce i jednoho malinkatýho, kterýho Koblížka nechtěla dát. Zaplatila jsem za něj půl milionu!"

Šmudlíčkové mi dopodrobna líčili, kterak bábulíně vnucovali i šneky "nedomrlé". "No představ si, mamí, byl tam jeden takovej divnej. Ani nelezl, ulitu měl takovou malinkou, takovej šnečí invalida. Bál jsem se, že mi zbyde, tak jsem si vymyslel, že je jako děsně vzácnej a nasadil jsem na něj ohromnou cenu. No a bábulína mi na to skočila! Taková stará je, má už vědět, co a jak a věřila mi, že je vzácnej! Přitom jsem ho jenom vychválil - prostě jsem kecal jako v reklamě! A skočila na to!"

Bábulína mi před chvilkou znovu telefonovala. Co prý děláme v sobotu. Že má ještě nějaké peníze a děda že bude taky doma. Že by taky koupil nějakého šneka. Inu, kdo chce kam...