Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

dj-team:
Kdysi mi při pokládání podlahy při neúspěchu vylétlo z pusy, že jsem kokot. Dcera ve věku dvou let sedící na druhém konci bytu na záchodě toto neomylně memorovala a chvilku jí věta: "Táta, kokot." vydržela. Chudák žena, vysvětlujte v busu, že to nemá od maminky, ale jen tatínek je sebekritický.
Chci tím říct, že těch libozvučných slov je hafo a kuňu považuju za úspěch. Není důvod se rdít. No ne? Prostřední z dcer před časem používala KUA, nakonec se z toho vyklubala koruna.