Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

konackaelle: ahojda kobliho, mno ani ti to nezávidím já byla u své abičky v praze a přijel bratranec (5 let) a sestřenice (0,5 roku) naštěstí sem se o barunku mohla starat,zatímco david dělal rádoby představení a zaslechla jsem jenom něco otom, že paní učitelka nevibrala zatáčku a rozbila si klapačku. to mě dostalo, david je totiž většinou otravný a když byl malý pořád brečel.

a dneska sem se probudila s velkym oknem.nevěděla jsem kdo jsem, kde jsem a proč tam jsem. pak jsem zjistila, že sem usnula u filmu a vylezla sem na postel. myslela jsem si, že mě máma podstrčila alkohol...