Velikonoce mám ráda až na svá stará kolena. Jako malá holka jsem tyhle svátky nesnášela. Bála jsem se, že za mnou nikdo nepřijde nebo jsem nenápadně jako malá holka číhala za záclonou, jestli přijde i On (ve třetí třídě Kuba, v páté Vašek a v sedmé Michal, pak už si to nepamatuju). Když přišel, dělala jsem většinou, že nejsem doma, protože jsem se styděla. Nebo jsem vylezla a styděla se, že jsem vylezla a že jsou naše obarvená vajíčka naprosto trapná, nemoderní a nevkusná :)

Časy se mění a teď si Velikonoce užívám. Tenhle víkend jsem pekla mazanec, beránky, jidáše, linecké slepičky, s holkama jsme barvily vajíčka na milion způsobů, s Koblížkem trénovali netradiční velikonoční říkanky (přiučila jsem se - děti jsou neuvěřitelně tvořivé) a všichni jsme se těšili na dnešní den. Škoda, že se ochladilo, byli jsme trochu namlsaní a chtěli jsme strávit pondělek na zahradě.