Úplně se mi totiž vynořila ta vzpomínka. Sedím jako dítě na gauči a mooc se bojím. V televizi dávají kreslenou pohádku Čarodějův učeň. Dopředu vím, že se budu bát, až tam bude Mistr a jeho oko.. nebo jak si budou učni kopat vlastní hroby, když neuspějí ve zkoušce... nebo jak se roztočí mlýnské kolo, když se stav učedníků doplní do dvanácti... a do toho to jméno – Krabat...