Vím, že na Píše.cz se vyskytují spíš mladší ročníky, ale přesto to zkusím. Včera jsem se s kamarádkou dostala na téma televizního vysílání našeho dětství a mladých let :) a vzpomněly jsme si na novozélandský seriál Děti z kouřové hory.

Úplně se mi totiž vynořila ta vzpomínka. Sedím jako dítě na gauči a mooc se bojím. V televizi dávají kreslenou pohádku Čarodějův učeň. Dopředu vím, že se budu bát, až tam bude Mistr a jeho oko.. nebo jak si budou učni kopat vlastní hroby, když neuspějí ve zkoušce... nebo jak se roztočí mlýnské kolo, když se stav učedníků doplní do dvanácti... a do toho to jméno – Krabat...

Čau! Jsem slavný lovec Pampalini. Nenahraditelný, spolehlivý, někdo neslyšel o Pampalinim? Uf! Ani chvilku klidu, ani chvilku odpočinku, Pampalini sem, Pampalini tam! Pampalinimu stačí natáhnout ruku a už drží zvíře. Nevěříte? To vám dokážu ve svých příbězích. Ó dono Kláro, kde se tady vzal ten lev??