
Dneska jsem měla schůzku v Řeporyjích. Byli jste někdy v Řeporyjích? Když sněží a na silnicích je hnusný blátíčko na ledu? V ulici, kam sypač ani solič nebo jak se ta auta jmenují, ještě letos nedorazil? Bylo to žůžo. Dala jsem si velký náskok, aby na mě pan T. nemusel dlouho čekat. Nepřijel. Prý se bál jet tam autem a autobusem to neumí. Tak jsem vycouvala z místa, kam jsem najížděla nadesetkrát, abych neobouchala auta kolem sebe a projela patnácticentimetrovou vrstvou hnědé břečky. Dneska byl prostě povedený den.
Máme doma křečka. Tečka. Křeček dvojtečka škrábe, kouše, lechtá, dělá loužičky... znáte určitě tuhle říkanku, u které se kreslí na záda. My teď kreslíme pořád, protože celá školka si kreslí na záda a když se člověk něco naučí ve školce, může být doma za hrdinu. Hrdinky máme doma dvě.