"Mami, může k nám zítra přijít Péťa?"
"Může, ale až odpoledne. Dopoledne jsme pryč."
"Tak jo. My musíme vyřešit nějaké osobní věci. Jako holky, školu a tak."

Jako bych to ani nebyla já. Nevím, co se děje, ale cítím, že potřebuju změnu. Nějakou OBRZMĚNU. Třeba se odstěhovat. Nebo totálně změnit práci. Nebo...

Jak si tak lezu do administrace, na titulce se objevil nový článek od Keigiho. Protřela jsem si oči. Je to možný? Keigi je zpátky? Je to možný! A tak jsem zapomněla, o čem jsem původně chtěla psát. Ale to nevadí.

"Kobliho, ty už vůbec nejsi romantická," řekl mi Karel.
"Nezlob se, ale já nemám ráda romantiku. Nemám ráda kýče, nemám ráda unylé pohledy nad světlem svíček, ani vanu obloženou okvětními lístky. A dala bych si ten steak. Medium. A objednej láhev červenýho."
Večeři jsem si užila, i když jsme tam šli každý za jiným účelem. Já chtěla vidět dávného kamaráda a jemu se udělalo tak nějak smutno a hádejte, na koho si vzpomněl :)