Naše děti

Věty, které mi mluví z duše. Berte, prosím, tento článek jen jako "úschovu" toho, k čemu se ráda vracím.

Chalíl Džibrán: Prorok (kapitola O dětech)

Vaše děti nejsou vašimi dětmi.
Jsou syny a dcerami Života, toužícího po sobě samém. Přicházejí skrze vás, ale ne od vás.
A třebaže jsou s vámi, přece vám nepatří.

Můžete jim dát svou lásku, ne však své myšlenky, neboť ony mají své vlastní myšlenky.

Můžete dát domov jejich tělům, ne však jejich duším, neboť jejich duše přebývají v domově zítřka, který vy nemůžete navštívit ani ve svých snech.

Můžete se snažit být jako ony, nepokoušejte se však učinit je podobné sobě.

Neboť život nekráčí zpět a nezastavuje se u včerejška.

Jste luky, z nichž jsou vaše děti vystřelovány jako živé šípy. Lučištník vidí na stezce nekonečna terč a napíná vás svou silou, aby jeho šípy letěly rychle a daleko. Ať napínání rukou Lučištníka je pro vás radostí. Neboť jak miluje šíp, který letí, tak miluje také luk, který je pevný.