Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

aktérka: Je to smutný, ale pro ně je to nejspíš opravdu vysvobození. Kdyby věděli, jak své problémy řešit jinak, asi by to neudělali. Vždycky mi připadalo jako hrozný klišé, když někdo říkal: "Jak to ten a ten mohl tomu a tomu (nebo těm a těm) udělat..." Podle mě o to vůbec nejde. Ti lidé to nedělají proto, že by neměli rádi své blízké. Dělají to proto, že nemají dost rádi sami sebe. Píšu to sem proto, že mám po nesčetných úvahách podobného typu pocit, že vím, o čem mluvím.