Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

dimitrovova: hledala jsem na internetu moznost vyjadrit kondolenci pani vendule,nenasla jsem-mozna moje chyba.nelibi se mi ten hon na carodejnice.zazila jsem pred 6 lety smrt kontraversniho manzela,ale pres vse problemove mne to docasne velmi zasahlo..velmi bolestne..šok z necekaneho,byt u mne vědoucí-rakovina-,stress ze změny života/byt ne idealniho/,zachovat dekorum..a co vysvětlovat?stejně to nikdo,koho se to netýká nepochopí..stačí vlastní trauma-par týdnu i týdnu i monology s mrtvým,to by i ateista začal věřit v posmrtný život..a to díky bohu nejsem VIP!To je pak na psychiatra..vše umele čas a bulvar bude brzy mit jinou obět.chce to jen vydržet ten tlak a ona na to má.musela jsem to někomu sdělit.dík..