Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

maura: Začínám to prožívat s tebou a je to fajn.
Jo, kdysi jsem dostala radu, abych ráno jedla suchou topinku a zapila hořkým čajem.
Je to dobré Kobliho, já ti to moc přeju, děti jsou hodně důležité. Škoda, že jsem stihla jen jedináčka.
Přeji to všechno nej a držím ti palce.

Maura