Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

gomba: Dcera měla zlatého křečka, vlastně několik. Nejlepší byl ten poslední, jmenoval se Wally, byl krotký a na zavolání přiběhl. Když se dcera učila, pobíhal jí po stole a chroupal piškoty. Když umřel (2 roky) obrečeli jsme ho všichni.
Pískomila moc nedoporučuji, je moc rychlý a protivný, ale to je jen osobní zkušenost.
Možná by bylo lepší větší zvířátko, ale morčata nám páchla, křeček nikdy. Co třeba zakrslý králík?