Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

sargo: Vím, že se takové věci stávají, ale stejně mi to mozek nikdy nepobere.
Jsem docela zvědavá, jak dlouho vydrží Koblih s Ivetkou.
Střídavá péče mi u takhle malých dětí připadá hrozně drsná; i když by ti to určitě ulehčilo, doufám, že to nevyjde. Navíc Koblih je určitě věčně v práci, pochybuji, že by Ivetka takové hejno zvládla.
No, držím palce.