Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

mi-lada: Člověk vydrží víc než kůň, protože prostě musí.Hlavně vydržet i po té, co bude nejhorší vyřešeno. Na škodolibost máš nárok, tu si nevyčítej. Čemu ale moc nerozumím je střídavá péče. Zkouším si představit, že jsem dítě a bydlím týden tu a týden zase "tam". A navíc "tam" je člověk, který o mě evidentně moc nestojí.
Držím palečky, ať je vše co nejmíň bolestivé.