Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

zivotzeny: Po dlouhé době jsem si pročetla (mezi učením - zkouškové začíná již zítra!) některé mé oblíbené blogy včetně Tvého. Napsala jsem Ti dokonce email, ale v nestřeženém okamžiku, místo abych ho poslala, jsem ho smazala. Moc mě to mrzí, ale asi to tak mělo být. Vím, že prožíváš těžké období. Život není spravedlivý, ale musíš si s tím poradit sama. My ostatní okolo Tebe máme šanci Tě jen duševně podpořit, pohladit Tě svými slov po srdíčku a přát Ti hodně štěstí, abys všechno zvládla bez větší újmy na srdci a na duši. Zkus brát vše, co Tě potkalo jen jako zkušenost, která Tě má posunout dál a výš. Nedovol nikomu, aby Ti vnutil své špatné svědomí, své negativní emoce a své "sračky", kterých se chce zbavit: nedovol, abys je přijala za své. Pak se z toho nevyhrabeš. Každý má svůj podíl viny... ať si každý nechá to své, co ho tíží, každý ať si s tím poradí, jak umí. Pokud bys to udělala a dopustila, aby na Tebe jiný přehodil své břímě, ublížila bys hlavně sobě a měla bys pak velký problém se ze všeho vzpamatovat.
Zveřejnila jsem dnes na svém blogu příspěvek ještě dříve, než jsem si přečetla Tvé článečky z poslední doby. Jako bych to tušila... ve Tvém případě chci jen dodat: Tvůj nový kruh, který se před Tebou otevírá, je již na jiném "levlu" než ten dosavadní. I Ty jsi už dnes na jiné úrovni než dřív díky svému skoku vpřed - díky svým zkušenostem a změnám, jimiž jsi prošla. Využij toho! Buď shovívavá k těm, kteří nemají to štěstí. Nesahají Ti ani po kotníky. Bij se za své děti i za sebe a neohlížej se na nikoho, není to v tuto chvíli na místě. Naprosto souhlasím s tvým postojem, který sis vytvořila. Jsi na dobré cestě! Nebude jednoduchá a bude dlouhá. Věřím, že ji zvládneš se ctí a odvahou Ti vlastní. Přeji Ti sílu a lásku Tvých nejbližších, ať Tě na ni doprovázejí...