Fejeton na ráno - a máte vyhráno!

Rána jsou různá. U mě jsou většinou pomalá. Pomalé ráno vypadá nějak takhle: ignoruji po mně skákající děti a krokem šouravým vstávám, zapínám konvici a vařím čaj. Jsem schopná se několik minut tupě dívat na konvici a pak se leknout, když cvakne a vypne se. Následně hledám pytlíčky s čajem a nevnímám dětské hlasy "jahůdkovej, dneska jahůdkovej" - zalévám třešňový čaj a tvářím se nepřítomně. Vyndávám punčocháče a nevnímám Koblížka, když odchází do školy (se svačinou, kterou si sám připravil).

Někdy mám rána rychlá. Přečtu pohádku, hodím do pračky várku prádla, mezitím uvařím jahodový čaj, než se vypne konvice, namažu svačinu do školy, připravím dětem oblíkání a mezi tím přečtu e-maily, které mi přes noc poslali kolegové. U toho si čistím zuby a nevadí mi ani studená sprcha (kdo by čekal, až odteče a začne téct teplá, že jo?). K snídani smažím palačinky a mažu je domácí marmeládou.

Někdy ani na tempu rána nezáleží - může ho ovlivnit něco jiného, zcela zásadního, co mu udá vlastní směr, rychlost i náladu. Může to být ranní zvracení některého z dítek, půl metru sněhu za oknem, nefungující elektřina nebo zamáčknutý budík. Nebo něco zcela banálního. Třeba čtení na záchodě. Jako dneska.

Na záchodě nečtu, už jsem to tu asi psala. Ale Koblih nechal na umyvadle rozečtený Reflex na straně s fejetonem. Čtu rychle, čtu ráda. Přeběhla jsem těch pár řádků a nahlas se smála. Lopata v našem srdci, tak se fejeton Milana Tesaře jmenuje (strana 21 pro rychlejší nalistování - na obálce Kubiška s Vondráčkovou). "Maminka se směje na záchodě, to zas bude den," informoval Koblížek své sestry. Smála jsem se ještě víc. Fejeton zatím na webu není, ale až bude, určitě na něj přidám odkaz. Protože je výborný.

A tím pádem je výborné celé dnešní ráno (které ze začátku vypadalo jako pomalé s příchutí naštvanosti a protivnosti). Takže na dnešek vyhlašuji heslo: FEJETON NA RÁNO - A MÁTE VYHRÁNO!

Aktualizace: Fejeton najdete na http://reflex.cz/Clanek38830.html