Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kobliha: Díky, Tenisáku. Fotek máme mraky, ale většinou Markétku v náručí někoho jiného - a to jsem sem nechtěla dávat. Tohle je v erárním oblečku pod erární peřinkou v erární postýlce Takže doufám, že další fotky budou lepší - čímž ovšem neslibuju, že se objeví na blogu