Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

eithne: Zajímavé

Osobně si články promýšlím dopředu a do administrace nikdy nelezu bez toho, abych věděla, co chci psát. (Když už kvůli tomu musím zapínat Firefox, tak už to musí být téma! A v Opeře administrace nejde.)
Mám v rozepsaných dvě rychlokvašky, které jsem psala bez rozmyslu a které se mi teď líbí míň a míň. Dávám jim měsíc a jestli je do té doby v nějaké slabé chvilce nevydám, smažu je.
Je to tím, že se chci odlišit od nejrůznějších blogísků a nechci psát "dneska bylo v menze narváno a strčil do mě krásnej kluk". Styděla bych se za to. Možná jsem bez rozmýšlení psala zpočátku, kdy o blogu nevěděl nikdo, koho znám, ale nyní už to tak není a já chci mít články na úrovni.
Proto píšu články o akcích, kde jsem byla, protože to téma je. O škole, protože některé věci zapomenout nechci a připadá mi to jako dostatečně populární téma. O knížkách a filmech, protože to je téma. A už o ničem moc jiném, protože by to bylo nezajímavé.
Od deseti let si píšu deník, mám teď dvanáctý tlustý sešit. Od doby, co mám blog, je už trochu v útlumu, ale píšu si tam přesně ty věci, které mi připadají na blog nevhodné. Těžko na blog, který čtou rodiče i kamarádi, napíšu o krásném klukovi z menzy. A na to právě mám deník

Což je v kostce moje filosofie psaní na blog