Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

athena: Ahojky, tak tohle jsem si nemohla nepřečíst - a hodně mě to rozesmálo ) Taky nikdy dopředu nevím, o čem to bude. A co hůř, nevím to dopředu často ani v práci... Prostě sednu, otevřu prázdnou stránku (to je VELMI frustrující moment...), zakoukám se do poznámek, představím si přískušného člověka nebo situaci a začnu psát... a kolikrát jsem sama překvapená, co z toho vyleze. ) No, vlastně při frekvenci + - 6 až 10 novinových článků denně + dalších několik ve druhé práci + čas od času blog... to bych se asi zbláznila, kdybych to měla nějak zvlášť předem promýšlet (a v tom frmolu někdy ani není čas je po sobě následně přečíst... a to je blbý, jak má potom člověk chtít tu Pulizerovu cenu, žejo?) Spíš mě někdy trápí, že mám spoustu nápadů a postřehů, které by byly sdělitelné, ráno si říkám, že bych je měla nějak přežvejkat do blogu, ale než na to odpoledne dojde, už jsem tak upsaná, že se mi do toho vůbec nechce, takže přátele o své úžasné myšlenky obyčejně ochudím... )