Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

dj-team: To téma se mi líbí, nutí mne přemýšlet a to je dobře. U mne to je takové nestabilní:
- polovinu článků před publikací smažu, myslím, že to je hodně, ale neumím jinak
- občas vysadím klidně na několik týdnů, nechybí mi to
- téma či kostra článku mne napadají v průběhu dne, večer mi přijdou banální
- náš blog je zejména předávací stanice informací o holčičkách příbuzným a kamarádům
- nejlépe se mi píše, když je mi smutno, udělá se mi lépe
- nejraději píšu se sklenkou

Dost mne hlodá otázka anonymity. Je už jen poloviční a za napsané se nestydím. Zatím se nestydím. Nicméně přiznávám, že jsem první články prvního blogu staré několik let protřídil, když si o tom začali povídat ve firmě.

Blogy beru jako úžasný informační nástroj, občas přes gůgl něco hledám a najdu vždy nějaký zajímavý blog.