Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

valach ostravski: Žádné city, sentiment stranou. Myslím, že Koblihovi ještě nedošlo, co se děje, oni kluci jsou vždycky trochu pomalejší.
Chuj s Ivetkou. Žádné sraní s mladou paní. Ve Tvém světě jsi nejdůležitější Ty a Tvoje děti - podle toho se zařiď.
BTW slepice chodí spát kolem páté odpoledne..