Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

lentilka®sdeluje.cz: Nejdřív jsem odventilovala vztek, pak teprve přečetla ostatní komentáře. Ivetka musí být naivní trubička, teda... Kolik jí, proboha, je? A nevím, jak je Koblih silný a nakolik si Ivetka myslí, že ho má pod palcem... Taky jsem z rozvedené rodiny. Dva roky jsem chodila co čtrnáct dní do tátovy nové rodiny na víkendy. Po dvou letech máti zažádala o zvýšení výživného, soud jí vyhověl. Otcova žena mu ztropila scénu, že jí teď bude dávat míň na domácnost, když na mě bude platit víc a že už tam nemám chodit, protože tam jím a něco to stojí. Tatík jí vyhověl a přišel mi říct, že už si mě brát nebude. Matka toho okamžitě využila a vyhučela mi díru do hlavy, jak je táta špatnej. Bylo mi třináct... Nechala jsem se matkou ovlivnit, otce jsem už nechtěla ani vidět. Sešli jsme se znovu, když jsem už byla dospělá. Vyříkali jsme si to, ale cestu už k sobě nenašli. I svoje vlastní vnučky viděl všehovšudy asi třikrát...