Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

wlcice: Zírám a žasnu... Někdo se prostě nestydí.Já jen doufám, že tohle Ivetce neprojde... ale asi to bude chtít silné nervy a dobrý žaludek. Nojo, no. I takové věci se bohužel stávají Tak držím palce, čtení je to sice zajímavé...ale žít to asi zas taková zábava není. Tak se držte!!