Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

sargo: Jo tak na nůž si ještě počkáme... pět vteřin soustředěného krájení by bylo následováno sundaváním nože zabodnutého do stropu, protože by mi Jášátko chtělo honem něco důležitýho říct - a mluví se i rukama, že jo
Ponožák zní skvěle, to zavedu. Nesnáším skládání ponožek