Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

pavel: jj, za nas jsme meli dost hracek a vseho mozneho, ale dnesni deti toho maji pytle... doufam, ze sve potomky udrzim skromnejsi... chapu, ze nyni je vsechno mnohem dostupnejsi nez za nas, ale co je moc je prilis