Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

mi-lada: Minulý týden jsem v maďarsku potřebovala vyměnit 2 eura za forinty do parkovacího automatu, jediný obchod poblíž byl sekáč a v něm dvě starší ženy, já maďarsky ani slovíčko, oni česky ani slovíčko, angličtina mi byla taky na prd, pomohly ruce a snad i nohy a uspěla jsem. Legrační historky se dají zažít všude, nejen na nádraží.