Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

hablina: Když byla malá Linda, do mateřského centra jsem s níc hodila, byly tam fajn maminy. Při Aničce se tem naopak sešla skupina matek, které jen plkaly a nehleděly, co jejich potomci paskudí, což naše Anič, neuvyklá na stejně staré či mladší děti špatně snášela. Opravdu nebyla zvyklá, že jí cizí dítě bude mlátit kostkou po hlavě a matinka ho neokřikne.Byly jsme tam jen dvakrát a dost.
Nadšení juniora pro angličtinu ti závidím, Anič se i v tomto případě drží svého "to jsme ještě nebrali" takže umí od začátku školního roku pár barev, počítat do deseti a asi deset slov.