Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

psycho*: jo. Přesně tohle sem neska zažila v našem ústavu.. Du na pokoj chlapcům sdělit, že je třeba umýt nádobí a po slově: "Chlapi.." se ozvalo: "co chceeeš, co chceeeeeš ty pičo vyjebaná.."... mi ztuhla krev v žilách, a když sem trochu popošla tak, abych na své svěřence dohlédla koukám jak sou očima přišpendlení na monitoru a vůbec nevnímají okolí..uaaaa.