Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

furie®blbne.cz: U nás doma se vždycky všechno hrozně plánovalo a trvá to vlastně dodnes. A když jsem poprvě tak nějak byla u přítele, líbila se mi ta volnost, jak se neřeší, co budu k jídlu, že to bylo nedávno, jestl se půjde na návštěvu (prostě když se chce, tak se jde za babičkou, ta má vždycky napečeno a vždycky se těší)... Já jsem tedy příklad toho, že když se plánuje až moc, tak člověk pak uteče k chaosu (trošku přehnané).