Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

et: Kobliho, obdivuju tvůj cit pro jazyk i život. I když to cítím podobně, nikdy by se mi nepodařilo to tak pěkně zformulovat. Ani na papíře, ani v hlavě.
Často na tebe myslím, i když tě znám jen virtuálně. Ať i tvůj příběh dopadne jako pohádka, šťastně.