Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

contritus: Zmokla jsem do nitky. Ještě ze mne kape voda a já usedám k PC. Hlavě mám toho tolik. Tedy měla. Najednou je v ní prázdno. Moc jsem věřila, že... Kobliho, drž se. Nic víc a nic moudřejšího neumím napsat.