Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

et: Milá Kobliho, neznáme se, ale stejně tu sedím a brečím. Nevím, jestli věříš v Boha nebo ne, ale já ano a budu se za tebe modlit. Mnoho sil!