Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

ivana*: Ahoj Kobliho, chodím sem a čtu si, když jsem četla co se ti stalo, začala jsem mít strach za tebe, taky jsem tím prošla s taťkou, nedopadlo to dobře a trvalo to tři roky, tři roky trápení, naděje, operací ....víš o čem mluvím, ale bojovali jsme, taťka taky ale pak to vzdal, ty nesmíš a nevzdáš to, máš pro koho bojovat a proto to dobře dopadne. Věřím tomu s tebou a ty musíš taky. Zase přijdu k tobě nakouknout a bude líp. Určitě. Ivana