Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

.kecka: máš jich za zády určitě mnohem víc. třeba mě. ne všichni napíšeme komentář a vyjádříme soustrast, ať už z jakéhokoliv důvodu. v rodině jsem tenhle boj neměla,a přiznám se, NEUMÍM, a asi ani NECHCI si představit, co to obnáší. protože tyhle stránky života bolej, a člověk se tomu bolestivému vyhýbá, když může. ale máš i moje palce. všechny čtyři. (škoda, že mám jen čtyři.) potají a potichu je držím u počítače, protože se k Tobě vždycky vracím, když chci načerpat pozitivní energii. a uvědomit si, že svět je celý o tom, z jakého úhlu se na něj díváme