Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

jajda: kobliho, obcas nakouknu. Jedna vec je lekarska diagnoza a druha realny zivot. Vy byste ted potrebovala byt hlazena, hyckana, povzbuzovana a rozmazlovana a to v megadavkach. Tak aspon trochu ode me. Jste silna zenska, co si zamanete, to dokazete. Pokud to jen trosku pujde, najdete si cas na sebe, na sve male radustky. Kazda drobnost se pocita. V rodine taky mame jedno celeni teto nemoci, tak jen preju abyste v sobe tu silu nasla a naprela jste ji spravnym smerem. Ted jste pro sebe na prvnim miste Vy (znam to od mamci, na prvnim miste jsme byli pro ni my). Jako v letadle, nejprve si musi nasadit kyslik dospely. Proste drzim palce.