Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

zivotzeny: Milá Kobliho!
Tvůj poslední odstavec mi jasně napovídá, že jsi odhodlaná nevzdat se bez boje a zvítězit. V odhodlání a víře je síla. Přeji Ti, Kobliho, hodně síly. A hodně pozitivního myšlení. "Blbost!" můžeš říct, "jak můžu pozitivně myslet, když se mi TO stalo?" Nevím jak na to, Kobliho, nejsem ve Tvé kůži a nikdy jsem nebyla.
Ale co jistě vím, je to, že víra je nesmírně silná. A síla myšlenky také... Intuice mi říká, že to zvládneš. Cítím to... Jsi silná žena. Myslím na Tebe...