Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

aailyyn*: Tohle říkám pořád. A začíná to opravdu u drobností typu "v té televizi nic nedávají". Fajn, nelíbí se mi to, nedám se tím masírovat a valit si to do hlavy, vypínám, jdu si najít lepší zábavu. Nemusím koukat na dementní estrády, nemusím číst bulvár, poslouchat kolovrátkové popové hrůzy z rádia, nemusím si kupovat oblečení tam a tam a chodit tak jen proto, že tak chodí všichni. Televize má knoflík, dá se vypnout, bulvár hážu do koše, rádio neposlouchám, oblečení kupuju dle svého vkusu. Prostě nejsem líná přemýšlet, uvažovat, být aktivní, hledat, co mě skutečně baví a naplňuje, ne jenom tupě sedět a nechat si něco servírovat. Televize mě zabaví, rádio určí, co poslouchat, noviny, co mám číst, co si mám myslet o politice, něco jiného, co si mám oblékat, jak mám vypadat, co nemám dělat, čemu mám věnovat svůj volný čas. Tak čtu takovou a takovou literaturu, no a co, kdybych měla zelenou hlavu, je to taky moje věc.
Kobliho, ty jsi tohle přepsala z knížky nebo se to volně pohybuje na netu? Samozřejmě s uvedením patřičného zdroje (to znamená původní web i potažmo knížka i s dovětkem, že jsi mě inspirovala ty) bych to ráda umístila na svůj web. Prosím.