Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

wlcice: Tak já kdysi reklamovala Nosila jsem tehdy delší mikádo s ofinou a moje tmavohnědá barva mi připadala fádní, tož jsem se rozhodla oživit ji melírem. Kadeřnice byla rozverná a ten den se jí tam toho nějak moc sešlo... zkrátka se nějak zapomněla a já odcházela s vlasy, které byly platinové. Žádný melír. Pěkně všechny. Zírala jsem na svůj obraz v zrcadle dost nevěřícně. Ale nějak mě nenapdadlo, co v tu chvíli dělat??? Další šok mě čekal doma,kdy jsem zjistila, že na zádech mám na modrém triku půlkruh neurčité béžové barvy- asi mi tam dala nějakou špatnou pláštěnku neboco... prostě zničené triko. No a šok zažilo i okolí, protože mě neustále vyzývali, aŤ už tu paruku sundám... a nevěřili, že bych si něco takového mohla nechat na hlavě udělat. Vydala jsme se na místo činu tu "škodu" reklamovat. Dostala jsem nabídku služby zdarma. Triko jsem vyhodila, kadeřnici opustila a dlouhou dobu na barvu vlasů vůbec nesáhla.