Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

eithne: Už nevím, čí blog mě navnadil, abych si pustila Ondrovo Don't worry, be happy, ale od té doby jsem to viděla (skoro) pokaždé a možná právě kvůli výše zmíněnému jsem opravdu celou dobu fandila Ondrovi.
Výsledek mě zklamal. Jak zpíval Jiří Zonyga se mi nelíbilo ani trochu, Husličky zazpíval dobře a Metallicu dejme tomu, ale Kryl by měl zůstat Krylovi. Zonyga strašně chraptí a asi by mu víc než co jiného slušel folk (ač se tváří jako rocker) - zatímco Ruml přesvědčil, že zazpívá naprosto cokoliv s obrovskou rezervou.
Proč to tedy dopadlo takhle? Že by opravdu malé dítě v náruči? Ruml byl zase fanynkám věkově blíž...

X-Factor se mi líbil, ale výsledek mě zkrátka zklamal