Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

dimi: Pořad jsem viděla, dokonce jsem si ho natočila a koukán na něj dost často, o holocaust se dost zajímám...paní Zdenka byla moc silná, já bych nic takového nezvládla...máte pravdu, takové dokumenty jsou vzácností a měli by se vysílat častěji, jako varování a a připomenutí obětem holocaustu!!!!Hitleru je na světě opravdu mnoho!Uvažuju i o koupi knihy.