Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

samotar®vzpomina.cz: Ani nechtěj. My, co studujeme soukromě holocaust, jsme viděli.
Četl jsem studii z nějaké školy, kde deváťáky, tedy 14-15 leté výrostky, poslali do Osvětimi, a už jenom něco málo fotek a duch přítomnost přímo v táboře, měl na děcka vliv, i ty největší uličníci změkli.