Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

davidhavel: Chtěl jsem naspat plačícího smajlíka, ale místo toho bych před touto paní a jím podobnými, kteří by určitě o soucit a slzi nestáli, smekl klobouk... smajlíka použiji jiného ať se to již neopakuje... v Terezíně jsem byl dvakrát, je to síla, přesto Osvětim bych také rád viděl, na knížku si určitě čas najdu... A ještě jednou smekám...