Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

am: Musím s tebou souhlasit, také se mi stalo, že jsem na pár vteřin spustila malou z dohledu a byla pryč. Hledala jsem ji po celé zahradě, volala a teprve až za hodnou chvíli, kdy já už byla šílená strachy, se ozval dětský hlásek. "Tady sem. Schovaná." Když si hrajeme, tak se vždycky ozve a zrovna, když jsme si nehráli, tak byla zticha. Děti mají schopnost zmizet "ve vteřině".