Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

hablina: Jen jsem si tenkrát odskočila k sousedovi (dnes už nevím proč, snad půjčit vajíčko, cibuli či něco podobného) a už jsem slyšela přes plot křik a pláč, malinká Liána spadla ze židle na radiátor a rozrazila si hlavu. Kato pak pomáhal křičet o pomoc. Bylo jim tak tři a šest let a bez dozoru byli asi pět minut.