Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

davidhavel: Podobné pocity jsem míval po návštěvách svých přátel v mém bytě i já. Byl jsem jediný, kdo měl v oné době svůj byt a tak to po "akcích" tak vypadalo.. na úklid jsem zůstal také sám... tak jsem tak nějak rád, že se už vídáme pouze na neutrální půdě, bohužel také velice zřídka. Navrhuji návštěvu s dětmi zopakovat poustupně u zbylých zúčastněných... každý ke každému... a pak zabetonovat vchod a vyvěsit zvonek