Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

sargo: Dětské sbory obecně nemám ráda, ale jinak to dopadlo překvapivě dobře, řekla bych. Nebo možná nepřekvapivě? Vždycky jsem tak trochu záviděla amíkům jejich vztah k hymně, to tu asi nebudeme mít nikdy, na to češi nemají povahu - ale je fajn, že se tím někdo zabývá